Dobrý život sokola Bendy

Režie: 
Pavel Jurda
Producent: 
Jiří Konečný (Endorfilm)
Česká republika, 2018, 76'

“Předpažíme, vzpažíme a rozpažíme, připažíme. Budu velit.”

Synopse

Inspirativní portrét Mirka Bendy, zasloužilého sokola z moravských Křenovic, obyčejného člověka s neobyčejnou vitalitou a ideály, kterého pojí dávné přátelství s univerzitním profesorem Ishikawou z Tokia, svou bezprostředností dokáže okouzlit dámy na sokolském plese v Paříži nebo si zaletí zacvičit do americké sokolovny v New Yorku za věrnou gardou sokolek. 
Filmový dokument o lidské vytrvalosti a houževnatosti, ale také o mizejícím světě sokolských ideálů.
 
 

PAVEL JURDA

Biografie

Pavel Jurda (1970) absolvoval Mendelovu univerzitu v Brně a dramaturgii na JAMU. Věnuje se režii, scenáristice, dramaturgii a dramatice. Působil v Národním divadle Brno jako dramaturg a dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí na sérii vědeckých dokumentárních filmů pro děti a snímcích s historickou a sociální tematikou. Jeho celovečerním debutem je film Jmenuji se Hladový Bizon (MFDF Ji.hlava 2016). 

Filmografie

2018 Dobrý život sokola Bendy
2017 Sólo pro jednu ruku 
2016 Jmenuji se Hladový Bizon
2010 Hotel Veselý hřbitov
2009 Tudy kráčeli bratři Soluňané aneb "my sme se vézli"
2008 Muž, který měl nebýt
 

Pozvánka

Náš film začíná přátelským rozhovorem  půvabné Japonky s dědou Bendou, sokolem  z Křenovic u Slavkova na Moravě. Japonka je tímto krásným člověkem okouzlena a přirovnává dědu k hoře, když cituje haiku:
 
Velebně sama
ční na podzim k nebi
hora Fudži
 
Já bych hrdinu našeho filmu lépe a stručněji charakterizovat nedovedl. Miroslav Benda je jako hora Fudži, na kterou se můžete dívat v kteroukoli dobu a vždycky na vás bude působit svou nesmírnou vnitřní silou a houževnatostí. Přenést tohle do filmu, který vznikal asi pět let, byl ale oříšek. Věřím, že jsme ho rozlouskli a že se se nám ho podařilo s pomocí dědovy energie proměnit v ten Popelčin oříšek, ze kterého zázračně nevypadne „jenom“ sokolský stejnokroj, ale hlavně svébytný   lidský příběh zdánlivě obyčejného člověka, ve kterém se za řadou komických situací ukrývá i sdělení o naší národní identitě, o dovednosti povýšit banalitu na svátek a o umění stárnout.  
Pavel Jurda, režisér